Sokolská Věrná garda v předvánoční pohodě
Je půlka prosince. Poděbradská sokolská Věrná garda se družně loučí se starým rokem. Žádný spěch, žádný shon. S vůní jehličí, za zvuků koled a národních písní se radují, že jsou spolu a je jim dobře.
V salonku hotelu Bílá Růže cvičitelka Markéta Rožová pozorně a s úsměvem vítá své věrné. Většina příchozích jsou ženy, ale přišlo i několik mužů, všichni v seniorském věku. Když mi Markéta podává ruku a políbíme se vzájemně na tvář, proběhne mi v hlavě krátký film z léta 2008. V té době jsme se přestěhovali z Rájova u Mariánských Lázní do Poděbrad a má žena, která polabské město zná ze svého dětství, mne prováděla. Ve chvíli, kdy jsme procházeli kolem sokolovny, zaslechli jsme zajímavé zvuky rytmické hudby. Šli jsme za těmi notami, až jsme se dostali do velkého sálu, kde Markéta vedla cvičení „odrostenek“. Hudba i pohyb žen byly podmanivé, za chvíli nám nohy hrály v rytmu hudby, aniž jsme na to nějak mysleli. „Nechcete si zacvičit s námi?“ To bylo Markétino přivítání. Už jsme tam zůstali a já jsem jediným mužem, který cvičí „u Markéty“. Její zásoba cviků je hodna obdivu a v každé cvičební hodině ji přistihnu, že si přímo „na place“ vymýšlí cviky nové. Po cvičení se cítím jako znovu narozený. Dvakrát za týden se scházíme ke cvičení, ale během převlékání holky stačí probrat, co je nového v Poděbradech, vyměnit si osvědčené recepty na všelijaké dobroty, občas vznikne v šatně bazar sazenic, kytek, nebo zeleniny. V tomto oboru vyniká Eva Podoláková s očima jako kola od vozu, upřímným úsměvem a velice dobrým srdcem. Když nám prozrazuje před cvičením své recepty, pozorně ji poslouchám a musím polykat sliny, kterých mám plná ústa. Po cvičení se občas mlsá a zpívá „živjóóó“. Slaví se narozeniny. Mili Králová je učitelka tělesné výchovy jako já a moje žena. Občas nás po Markétině cvičebním programu učí tančit country. S Aničkou Klváčkovou vedeme filozofické řeči a povídáme si o knihách, které stojí za to si přečíst. Tak bych mohl pokračovat. I když si v Sokole říkáme bratře, sestro, já v těch holkách (jsou většinou mladší než já) vidím osobnosti – dámy. Vyzrálé lidské charaktery, skromné a přece sebevědomé, protože už mají v životě něco za sebou a vědí jaké jsou ty pravé lidské a životní hodnoty.
Zástupci poděbradské TJ Sokol Poděbrady (zleva): praporečník Jiří Havlík, náčelnice odboru všestrannosti Věra Doležalová, Honza Síla – nacvičuje dvě sletové skladby, vzdělavatelka jednoty a cvičitelka Věrné gardy Markéta Rožová
Ale už jsem opět v salonku Bílé Růže. Na stolech je trochu vánočního cukroví, popíjí se čaj, víno, nebo pivo, mnozí vychutnávají nabídku místní kuchyně. Zpívá se a rozdávají se dárky dvojího druhu. První kategorie – co kdo vyrobil vlastníma rukama, nebo aspoň svojí hlavou, druhá kategorie – roztomilé maličkosti, které nás už doma přestaly bavit, tak je posíláme „o dům dál“. Jeden takový dar – nedar dostala i paní redaktorka Langrová, která se na nás přišla podívat, protože má pro sokoly slabost.
Hodně se povídá o sokolském sletu, který se uskuteční v roce 2012 a také župním sletu, jenž se bude konat v Poděbradech v neděli, 3. června na hříšti FK Slovan. Diváci uvidí cca 650 cvičenců, kteří se podělí o 11 skladeb hromadných cvičení sokolských a dvě ČSTV. Od Honzy Síly se dovídám, že on sám chodí na nácvik dvou skladeb – Chlapáci a Věrná Garda. Kdyby vás zajímalo, co z toho cvičení sokolové mají, mohu posloužit odpovědí. Hromadná pohybová vystoupení mají v sokolské organizaci přibližně stoletou tradici, byla vždy vyjádřením sokolské vzájemnosti, jednoty a projevem českého vlastenectví. Hrdí sokolové přinášeli jako důkaz vlastenectví i oběti života. V době boje za národní samostatnost v Rakouské říši, během německé okupace i v době komunistické diktatury. Bezpočet sokolů bojovalo v první světové válce v řadách Československých legií. Zajímavé je, že většina skladeb je již zhruba nacvičena tak, že cvičenci vědí „o co kráčí“ a nyní se už jen upřesňuje a piluje. Cvičí se pohybová paměť, smysl pro soulad s hudbou, pro rytmus a kázeň. A rozvíjí se pohybové vlastnosti – hlavně vytrvalost a obratnost. Sokolové jsou takoví.
Teď už to víte, tak se přijďte v sobotu 3. června 2012 po obědě podívat na průvod sokolů městem a pak na pohybové skladby na Slovan. Přesvědčíte se, že nemluvím „do větru“.
Text a foto Dr. Josef Bubeník