Z galerie poděbradských mecenášů – 4. díl
Pokračujeme v seriálu o poděbradských dobrodincích, kteří ze svého jmění ukrojili kus pro nemajetné a potřebné.
Nová vrchnost – baroni Sinové
Na počátku 19. století poděbradské komorní panství nebylo zdaleka tak výnosné jako v minulých dobách, proto královská kancelář rozhodla o prodeji do soukromých rukou. V roce 1839 se stal jeho novým majitelem vídeňský bankéř, původem Řek, který velice zbohatl na lodní dopravě. Byl to baron Jiří Sina a poděbradský velkostatek zahrnul do několika desítek podobných jeho investic. Sinovo panství tu i nadále spravovali vrchnostenští úředníci, v Poděbradech zůstala také většina panského personálu. Jen k 1. listopadu toho roku museli prostory zámku opustit vojenští vysloužilci, pro které byl zámek v roce 1757 upraven na způsob invalidovny.
Odedávna bývalo pravidlem, že byl vztah mezi poddanými a vrchnosti založen na poslušnosti, která byla odměňována různým dobrodiním. To respektoval také baron Sina a byl ochoten i nadále přispívat z výnosů panství na dobročinné účely. Jednou z větších položek tohoto druhu byly náklady na provoz školy a platy kantorů.
Po uvolnění poddanských povinnosti na konci 18. století se začali do Poděbrad stěhovat noví obyvatelé hlavně z okolních vesnic. Jejich počet v té době rychle narůstal a s ním přibývalo i dětí. Přízemní trojtřídní budova u kostela, vydržovaná z důchodů panství od dob Kunhuty ze Šternberka, dávno nestačila a učit porůznu v soukromých domech také nebylo řešením a tak obec rozhodla a stavbě nové větší školní budovy. Uvažovala sice o tom už v roce 1827, ale teprve v březnu 1846 bylo staré stavení do základů zbořeno a na jeho místě do konce roku stála nová škola. Byla to už patrová zděná novoklasicistní budova s pěti prostornými třídami, bytem ředitele a bytem pomocného učitele nebo školníka, její čtyři křídla uzavírala malý dvoreček. Stavba nové školy se mohla uskutečnit hlavně proto, že baron na ni přispěl nemalou částkou 10.000 zlatých . Žáci pak do ní chodili až do roku 1905, kdy byla slavnostně vysvěcena nová velká chlapecká škola(dnešní gymnázium) a všechny prostory uvolněny pro sbírky začínajícího poděbradského muzea.
Baron Jiří Sina žil s rodinou trvale ve Vídni a na své poděbradské panství zajížděl poměrně zřídka. V zámku bydlel jen panský personál a tak když přišel rok 1848 s velkými politickými a společenskými změnami, dokázal udělat ku prospěchu našeho města velkorysé gesto. Ochotně pronajal zámecké komnaty v prvním patře paláce pro nově zřizované státní úřady – okresní hejtmanství a okresní soud a to na 25 let. Pro Poděbrady to mělo velký význam, neboť díky těmto prostorám dostaly jako okresní město přednost před Nymburkem. Městská správa dlouhodobého pronájmu cele využila a až po jeho uplynutí v roce 1878 se starala o stavbu nového okresního domu. Nová úřední budova se tehdy přistavěla ke krátce předtím dokončené chlapecké škole. Obojí je dnes součástí areálu hotelové školy na Riegrově náměstí.
Baron Jiří Sina zemřel ve Vídni v roce 1856 a jeho jediný syn a dědic Šimon Sina byl ochoten pokračovat v dobročinnosti ve prospěch zdejších obyvatel. I on se stal patronem školy a finančně přispíval z výnosů panství nejen škole, místním chudým, ale i k povznesení probouzejícího se zdejšího kulturního života. V Poděbradech býval častěji než jeho otec, jezdíval sem hlavně se svými vídeňskými přáteli na hony a to tu býval vždy srdečně vítán, dokonce v roce 1862 mu tu bylo uděleno čestné občanství.
Po smrti Šimona Siny v roce 1876 připadlo poděbradské panství podle jeho poslední vůle manželce Ifigenii. Ta je odkázala v roce 1886 čtyřem vnoučatům, dětem dcery Heleny, kněžny Ypsilanti. Mezi dědici byla i nejstarší Chariclea, provdaná za knížete Hohenlohe- Schillingsfürsta.
Jana Hrabětová, Polabské muzeum v Poděbradech
Foto Okresní archiv Lysá n. L.